Objekt H13

- podsednická usedlost čp. 95 z Nové Lhoty

Charakteristika

-usedlost představuje drobné rolnické hospodářství tzv. podsedek, vzniklé rozdělením půlčtvrtnické usedlosti. Výnos z polí musel být doplňován o podomáckou výrobu hrábí, opálek a vidlí, jejíž výtěžek pomáhal zajistit alespoň rámcovou soběstačnost rodiny.

- podsedek vznikl na konci 18. století, rozdělením rodné usedlosti mezi Martina a Matyáše Čerešňovi. Vcelku časté dělení gruntů, reakce na zvýšený populační růst lokality, bylo jedinou možností jak zajistit slušné živobytí i pro mladší děti.

- stavení je zástupcem nížinného, panonského typu domu, s trojdílným členěním: jizba - síň s černou kuchyní - komora. Chlév a kůlna jsou připojeny v podélné ose domu, roubená stodola stojí opodál v zahradě.

Historie usedlosti

Parcela domu čp. 95 se nachází v kompaktním bloku domovní zástavby, obepínající ze dvou stran rozsáhlou obecní náves v Nové Lhotě. Tyto usedlosti byly vyměřeny již při založení vesnice v první polovině 16. století. Postupné dělení v 17. a především na přelomu 18. a 19. století dalo vzniknout členité struktuře selských usedlostí, jejichž majitelé byli označování za gruntovníky. Vnitřně se však dále diferencovali na půlláníky, čtvtníky, půlčtvrtníky a podsedky. Starší usedlost složená z čísel 95 a 96 (respektive čísel 95a, 95b, 96a, 96b), se rozdělila již v polovině 17. století a obě její části nadále existovali samostatně. V držbě půlčtvrtnického gruntu č. 95 se vystřídali Jan Jarolím (1749), Jiří Polčík (1768, 1781) a nakonec rodina Čerešňů. Právě v jejím rámci došlo k dalšímu dělení mezi Martina a Matyáš  Čerešňovi (1827). Naproti dosavadnímu stavení byl postaven nový dům a v tomto těsném sousedství žili nejprve blízcí příbuzní a vlivem dalších prodejů nakonec úplně cizí rodiny.

Po Martinovi, jsou roku 1843 doloženi výměnkám Jan a Eva Čerešnikovi, kteří grunt pustili dceři Magdaléně a jejímu muži Jiřímu Mikeskovi. Mladá rodina, Jiřímu bylo v té době 23 a Magdaléně pouhých 14 let, přivedla na svět v rozmezí let 1845 – 1867 osm dětí, z nichž sedm se dožilo dospělého věku. Při sčítání lidu v roce 1869 zde žila výminkářka Eva Čerešniková, ovdovělý hospodář Jiří a jeho děti - tři chlapci a tři děvčata. Všech devět lidí se živilo prací na rodné usedlosti. Přestože se jednalo o pouhý podsedek, zastoupení dobytkem naznačuje, že se jeho majitelé nadále přidržovali praktik selského hospodářství. Doložen je pár tažných koní, 1 kráva, 2 telata a 4 ovce. Kromě obdělání vlastních nevelkých pozemků, tedy nutně museli dělat formanky, jako bylo orání polí hoferů, práce v lese, pojížďky na okolní trhy a jiné příležitostné práce.

Novým majitelem se od roku 1874 stal nejstarší syn a vysloužilý vojín 3. pěšího pluku v rezervě, Jiří Mikeska. V domácnosti žili s dcerkou Magdalenou, manželkou Marií a její matkou Annou Šmahajovou. Dospělí sourozenci byli již všichni mimo dům a živili se službou u sedláků v Blatnici, Uherském Ostrohu a Veselí nad Moravou.

Na podsedku však měli zapsány své podíly ve výši 50 zl. a tří ovcí v ceně 6 zl., celkově tedy byla usedlost zatížena břemenem 280 zl. Když na počátku 80. let nastala potřeba jejich vyplacení, nebyla pro Jiřího Mikesku jiná možnost, než se trvale zadlužit u lokálních peněžních ústavů. Nejprve to byla roku 1882 půjčka 200 zl., u Občanské záložny v Hodoníně. Zřejmě na její umoření roku 1887, nová půjčka 200 zl., u Občanské záložny ve Strážnici, která byla zaplacena teprve roku 1892. Břemeno splátek negativně působilo na ekonomiku domácnosti, především placení daní c.k. Eráru. Několikrát se opakují zápisy o pohrůžce exekucí, odvrácené za cenu dalších půjček, uskutečněných u menších, většinou židovských věřitelů. Koloběh dluhů, půjček, splátek a nových dluhů přerušila až smrt majitele, která současně přinesla ekonomický kolaps. Roku 1890 v domě žije pouze majitelka, stará matka a její tři dcery, jindy tak početný dobytek zcela chybí.

Roku 1895 byla usedlost prodána jednomu z předchozích věřitelů Janu Lukšíkovi, který ji zanedlouho prodává Pavlu Kasíkovi. Usedlost byla značně prodlužená u fi nančních ústavů i jednotlivců. Vypořádání po Pavlu Kasíkovi uvádí dluhy přes 1000 zl. a u Hypoteční banky Markrabství moravského, Strážnické spořitelny a Občanské záložny ve Strážnici a pohledávky u Dr. Ignáce Robitschka a Bertholda Herzoga. Takto zatíženou ji roku 1901 koupili manželé Vaškovi a společně s rodinou svého syna Josefa zde žili po celé období před první světovou válkou. Ze sčítání lidu je patrné, že se jednalo o nevelké hospodářství s krávou a jalovicí k tahu, dvěma ovcemi a devíti slepicemi. V roce 1921 je dům již neobývaný. V dalších letech se v jeho držbě vystřídalo několik majitelů, žádný z nich však již trvale v domě nebydlel.

Stavební vývoj

Přestože usedlost č. 95a vznikla z právního hlediska teprve na počátku 19. století, navazují její objekty zcela jistě na dřívější půlčtvrtnický grunt č. 95. Nasvědčuje tomu jak obvyklá orientace stavení u pravé strany parcely, tak plnohodnotné rozměry komory, chlévů i stodoly, umístěné z menší části i na parcele č. 95b. Také vybavení hospodářství naznačuje dědictví standardního selského hospodářství, s párem koní, kravami a několika ovcemi.

Po rozdělení staré usedlosti došlo k příčnému rozpůlení stavební parcely a humna. Naproti dosavadnímu stavení byl postaven nový dům č. 95b, který zabral podstatnou část dvora. Mezi oběma zůstalo pouze tolik místa, coby jím projel vůz do zadní části stavení a ke stodole. V této podobě oba domy zůstaly až do prvé poloviny 20. století, kdy došlo ke zbourání domu č. 95b a svým způsobem i návratu do stavu na počátku 19. století. V této podobě byla také usedlost rekonstruována v areálu MVJVM.

Stavební dispozice domu se odvíjí z tradic panonského domu, který se vyznačuje neširokou, štítově orientovanou stavbou s postupným řazením jednotlivých prostor do hlouby dvora. V jedné ose, pod společnou střechou, je spojen obytný dům, chlév, stodůlka a malá kůlna, v hloubce zahrady stála společná stodola. Stavba je postavena na kamenné podezdívce z nepálených cihel - kotovic.

Střecha s jednostrannou valbou je excentricky posunutá nad dlážděné zápraží. Střešní krytina odkazuje na moderní trend používání ohnivzdorné břidlice zvané šíbr.

Do domu se vchází tradičně síní a vstup je chráněn masivním žudrem. V zadní části vstupní síně je částečně oddělená černá kuchyň. Pod stropem se nachází široký barevný pás, vzniklý soustavným líčením začouzených zdí. Na takto vzniklé ploše se uplatnila jednoduchá barevná výzdoba, nanášená do čerstvé barvy nejprve prsty, později bramborovým razítkem. K přípravě stravy slouží litinová plotna sporáku, zazděný kotel a chlebová pec. Otopný systém novějšího typu, je tvořen sporákem s regulací tahu a tahovými kachlovými kamny v jizbě. Jediná obytná místnost v domě je tak čistě a hygienicky vyhřívána s vyloučením ohně a kouře. Světnice má směrem k návsi dvojici dělených oken, síň a komoru osvětlují menší okénka směřující do dvora.