Objekt H1

- kovárna Jana Veverky z Lipova

Původní kovárna pocházela z poloviny 19. století, patřila rodině Tomčalů a poté rodině Veverků. Pracovalo se v ní ještě koncem 60. let 20. století. V muzeu byla v 70. letech vystavěna její kopie, přičemž při stavbě byly použity originální dveře, okna a některé trámy. Sedlová střecha je kryta nehořlavým materiálem – pálenými taškami, tzv. bobrovkami. Přední štít je předsazen na dvou sloupech a před vstupem vytváří krytý pracovní prostor.

V kovárně se nachází původní kovářské nářadí a nástroje, používané ještě panem Veverkou. Nejdůležitější součástí objektu byla výheň se šlapacími měchy a velká kovadlina. Venkovní vybavení tvoří ohýbačka a štaufovačka na ohýbání a zkracování ráfků kol od vozů, nýtovačka a pákové nůžky na plech. Vedle dveří stojí trojnožka falkoby na podepření koňského kopyta při podkování. Zvedací přístroj zvaný kletka se používal k okování krav a volů.

Zajímavost:

Pokud totiž tato zvířata byla zapřažena do vozů nebo pluhů, bylo potřeba je také někdy podkovat. Kráva však udrží rovnováhu na třech nohách hůře než kůň, proto bylo jednodušší postavit zvíře pod kletku a pod břicho mu dát velkou celtu. Pak se trochu nadzvedlo a mohlo se podkovat. Jelikož jsou krávy sudokopytníci, mají na každé noze dvě menší podkovy.        Kováři provozovali nejen své kovářské řemeslo, ale byli vážení pro svou sílu i moudrost. V lidovém prostředí platili také za znalce zvířat (často i lidí) a jejich nemocí, zastávali i funkci zubaře. Ke kovářskému řemeslu se vázala celá řada pověr, např. se věřilo, že voda, ve které se kalilo železo, pomáhá při bolení zubů nebo že kovář nikdy nesmí zapomenout po práci kladivo na kovadlině, jinak by nemohl spát.