Objekt B9

– Chalupa čp. 58 z Vyškovce (místní část Na Grúni)

Stavení sloužilo jako dům drobného rolníka, hospodařícího na necelém 1 ha pozemků. Malá výměra pozemků nepostačovala rodině k obživě, a tak si její členové museli přivydělávat sezónní nádenickou prací. V létě odcházeli do nížinných oblastí vypomáhat se žněmi, v zimě pracovali v lese.

Původně chalupa stála na okraji obce Vyškovec, na úbočí kopce Grúň. Okolní pozemky byly neosídlené a využívaly se jako pastviny a louky. Dům postavil v 80. letech 19. století Ondřej Šprtel, později jej vlastnila rodina Chovancova a naposledy patřil Františku Hodulíkovi, od něhož byl vykoupen a převezen do areálu MVJVM.

Stavení se skládá z pouhých dvou místností – obytné jizby a síně, nazývané pitvor. Pitvor plnil funkci skladovací – ukládalo se v něm nářadí a zásoby potravin, ale sloužil také jako chlév pro dobytek. Na konstrukci domu je patrný jeho postupný vývoj. Nejstarší část tvoří srubová stavba, ve které je umístěna jizba. K ní byla později přistavena síň a naposledy krytý podsíněk, který však zde nebyl realizován.

Bohyně na Kopanicích         

Od pradávna lidé hledali odpovědi na otázky, které se týkaly nejen zdraví, ale také prosperity hospodářství, šťastné či nešťastné lásky, manželství a všeobecného zdaru u žen, o kterých se říkalo, že „umí víc než enom chleba ptat“. Proslulými se staly vědmy, žijící v oblasti Bílých Karpat na moravskoslovenském pomezí v obci Žítková. Obecně se jim říkalo „bohyně“ a traduje se, že dokázaly pomoci od nejrůznějších nemocí, uzdravovaly dobytek, uměly označit místo ztraceného předmětu, řešily milostné i manželské problémy a starosti. Jejich umění se přenášelo generačně z matek na dcery, a přestože měly po celá staletí spousty odpůrců, jejich vědomosti a umění „bohovat“ vyhledávali lidé ze všech koutů Moravy, Slovenska a dokonce také z Čech až do konce 20. století. Poslední bohyně Irma Gabrhelová zemřela v roce 2001.