Objekt H14

- stavení domkaře č. 241 z Nové Lhoty

Charakteristika

- objekt je zástupcem nejmenších rolnických usedlostí, která se omezují pouze na obytné stavení, bez dalšího hospodářského zázemí a půdy. Obyvatelé se živili jako nádeníci na selských gruntech, v zimě vyráběli dřevěné nářadí a v létě jej prodávali.

- chalupa vznikla na konci 19. století v době populačního růstu lokality. Většina starých usedlostí již byla rozdělena a nové domy vznikaly v hloubce dvora nebo na obecních pozemcích v prostoru návsi.

- jádro stavení se vyznačuje velice archaickou dvoudílnou dispozicí, skládající se z jizby a síně s černou kuchyní. Omezené hospodářské funkce obydlí, zpočátku nevyžadovaly ani komoru a kůlnu, které byly přistaveny teprve později.

Historický vývoj

Chalupa domkára náleží k nejmenším rolnickým usedlostem v lokalitě. Majitelé nevlastnili žádnou půdu a z toho důvodu byl dům postaven, společně s několika dalšími, uprostřed návsi na obecních pozemcích. Hospodářské funkce byly potlačeny na minimum a stavení sloužilo především k bydlení, nocování a přípravě stravy rodiny. Převládající způsob obživy jeho majitelů byla nádenická práce v polním hospodářství, kterou vykonávali u místních sedláků. Odměnou jim byla strava a naturálie: brambory a obilí, případně malý kousek pole k vlastnímu obdělání. V jednom případě máme doloženu i podomáckou výrobu dřevěného hospodářského nářadí, jako jsou hrábě, kosiska a táčky. Hloťáci byli výrobou a obchodem s tímto tovarem velice proslulí a zásobovali jím široké okolí i vzdálenější trhy.

Obyvatelé domu pocházeli z rodiny Matějíků. V roce 1900 to byl Martin Matějík (*1861) s manželkou Annou a třemi dcerami: Alžbětou, Rozinou a Annou, domácnost doplňovala výměnkářka Alžběta Matějíková. Kromě dvou mladších děvčat se všichni živili jako nádeníci, čemuž odpovídá i stav domácích zvířat, omezující se na jednu slepici a jednu husu. Od roku 1910 na domě žila rodina Tomáše Matějíka (*1856), s ohledem na datum narození možná Martinova staršího bratra. Domácnost nebyla nijak velká a kromě Tomáše v ní žila jeho manželka Majdaléna a dospělý syn Tomáš. Všichni se opět živili jako nádeníci, otec Tomáš navíc vyráběl potřeby ze dřeva.

Stavební vývoj

Štítově orientovaný dům je situován při okraji nevelké parcely, rozkládající se na okraji komunikace, která prochází novolhotskou návsí. Pozemek patřil obci a dům s výjimkou nevelkého dvora neměl žádnou další půdu. Hospodářské funkce byly minimální, což se projevilo redukcí domovních prostorů, které mají namísto trojdílné pouze dvoudílnou dispozici, složenou z jizby a síně s černou kuchyní. Teprve mnohem později byla přistavěna nevelká, skladovací komůrka a vedle ní kůlna stodůlka s vestavěným krmíkem pro prasata.

Stěny domu jsou postaveny z nepálených cihel na kamenné podezdívce. Stropy jsou tvořeny trámy, na nichž leží záklop z řezaných desek s hliněnou izolační vrstvou. V jizbě je strop vyztužen příčným trámem zvaným rošt. Střecha je valbová s krokvovým krovem, krytá došky, vázanými do hladkých ploch s charakteristickými stupňovitými nárožími. Vnější stěny jsou omítnuté, olíčené vápnem, s barevnou podrovnávkou.

Do domu se vstupuje rozlehlou síní čtvercového půdorysu. Ne zcela vydělená černá kuchyň je situována pod rozměrným plášťovým komínem, při stěně jizby. Vaření se ve starší fázi odbývalo na otevřeném ohništi, zbudovaném na nevysoké, rozměrné kamenné desce, nesené dvěma trámy. Z prostoru černé kuchyně se otvorem ve stěně - čelusňě - topilo také v chlebové peci a kachlových kamnech, umístěných v sousední jizbě. Sepětí těchto tří elementů tvoří základ starší fáze otopného systému. K jeho změně došlo až ve 30. letech 20. století. Kachlová kamna byla zbořena a namísto nich byl v jizbě postaven modrý kachlový sporák s litinovou plotnou a pečící troubou. Modernizací prošlo také vnitřní zařízení jizby, doplněné o stůl mezi okny a ohýbané židle.